SVĚT ZA ZDÍ-22

Část dvacátá druhá

Asim upřeně hleděl na černé schody, co vedly na plošinu, na které se nacházela kamenná hlava ďábla. Na její hlavě mezi rohy byla truhlice, co ukrývala démona zla. Po chvíli došel k prvnímu schodu a zkoumavě se na něj zadíval. Poté čepelí meče několikrát prudce udeřil do jeho povrchu, ale nic se nestalo.

„Určitě tady bude ještě nastražená nějaká léčka!“ ozval se Imar, který s ostatníma bojovníky stál v místnosti, která byla osvětlena zapálenými pochodněmi.

„To už si říkal. Hlavně buďte všichni ve střehu!“ řekl Asim, jenž i na další schody postupně udeřil čepelí meče. Za chvíli stanul na předposledním schodu a bedlivě si prohlížel prostor před hlavou ďábla. Nad plošinou létal sem a tam dravý pták Oro, který několikrát ze sebe vydal varovný křik. Asim se přikrčil a špičkou meče ťukal na povrch. Už chtěl na ní vstoupit nohou, když ještě natáhl ruku a čepelí udeřil metr před sebe. Ve stejný okamžik postřehl, jak vyšlehává z úst kamenné hlavy oslepující plamen a současně před ní vyjíždí z plochy dlouhé železné bodce. To už se Asim prudkým pohybem zvrátil na schodiště, nad jehož horní část došlehly plameny.

„Já to věděl!“ vyhrkl Imar, jenž přiběhl ke schodišti, na němž ležel Asim.

„Dobrý, jsem v pořádku,“ vysoukal ze sebe Asim a postavil se.

„A jak tu truhlu získáme?“

„Rozhodně k ní nepůjdu,“ zkonstatoval Asim.

„Jen blázen by šel.“

„A to já rozhodně nejsem.“

„Máš nějaký nápad?“

„Jeden by byl,“ pronesl Asim, který upřeně hleděl z předposledního schodu na ďáblovu hlavu.

„Ta truhlice má na poklopu zvednutou rukojeť. Když svážeme dvě kopí k sobě, tak jimi na ní dosáhnu,“ řekl Asim.

„Hrome, to je dobrej nápad! Co se však stane, až tu truhlu z tý hlavy zdvihneš?“

„To za chvíli zjistíme.“

 Poté Asim pevně svázal dvě kopí tak, že držel konec jednoho, zatímco kovovou části druhého se snažil zachytit rukojeť truhly. To se mu zanedlouho podařilo a on ze zatajeného dechu začal pozvolna truhlici zvedat. Přitom se zadíval do úst kamenné hlavy v očekávání, že opět vyšlehne plamen. To se však nestalo, načež začal pomalu jít po schodech dolů. Zároveň strnule hleděl na kamennou tvář ďábla, která v plápolajícím světle pochodní vyhlížela zlověstně. Ve stejný okamžik se náhle rozkřičel dravec Oro a začal divoce létat místností. Asim vzápětí postřehl vysoko nad sebou jakýsi pohyb, načež vytřeštil oči, když uviděl podivné okřídlené stvoření s napřaženými drápy.

KONEC DVACÁTÉ DRUHÉ ČÁSTI

 

---